-
Bude všechno?
Byl to Camus, kdo donutil Mikula napsat esej na humanitní studia a mě srovnat všechny podoby existence, které moje hlava dokázala vymyslet. Byla to jízda, dámy a pánové, ale jsem z toho venku. A jelikož se celé tohle téma úzce pojí s názvem našeho blogu, před vašimi zraky se v tom, s dovolením, ještě jednou…
-
Google Classroom a profesoři (pandemic edition)
Přestože jsem se už o této platformě ve svém příspěvku zmínil, chci se mu věnovat ještě jednou a trochu z jiného pohledu. Jak vlastně teď fungují profesoři, když nemají hodiny?
-
Jak zní epidemie?
Dlouhé chvíle mě vedou k hudebním databázím, kde jsem schopna hodiny projíždět hudbu a hledat si to, co mi zkrátka a dobře dělá dobře. Koroniny mě donutily sednout si a projet hudební isnpiraci mých oblíbených umělců, z čehož vznikl časně jarní playlist epidemii doslova šitý na míru, který za mě mluví víc než já sama.…
-
„Já ji nosím pro tebe a ty ji nosíš pro mě.“ (pandemic edition)
Zlaté české ručičky je přísloví, které snad nikdy neomrzí a vždycky ve správnou chvíli zahřeje. Nástup státních opatření vůči „koronaviru“ (z toho slova se mi už dělají pupínky) působí jako pomalu startující ,velký starý diesel. Nejdřív lehká jiskra, pak dlouho mazat, mazat, mazat a najednou hup a už to kmitá. A naštěstí to pak kmitá…
-
O čem sním, když…bdím?
Když nemůžu spát, udělám si meduňkový čaj, hodím do toustovače dva tousty, vyhrabu malinovou marmeládu a předčasnou snídaní se snažím prokousat se ránem.