Jsou Vánoce, já sedím doma a místo toho, abych navštěvoval všechny své známé a rozplýval se nad chutí vynikajícího bramborového salátu, sedím doma v karanténě, jelikož jsem byl, stejně jako většina mé rodiny, pozitivně testovaný, jsem infekční a nic necítím.

Nic proti tomu – můj průběh je perfektní, mám pouze rýmičku, možná trochu teplotu, ale nic hrozného. Jsou kamarádi, kteří na tom byli daleko hůř. Co mě však převkapuje, je mediální interpretace nynějších dat. Dnešním dnem (27.12.) jsme vstoupili do nejtvrdšího epidemického stupně PSA, který nám nařizuje zůstat doma po 21h, zavírá všechny sjezdovky, restaurace, obchody kromě nezbytného zboží a snaží se co nejvíce zamezit sociálnímu kontaktu.

Jelikož jsou Vánoce největším svátkem celého roku, dá se předpokládat, že účast na testech bude malá a zároveň že data nebudou relevantní – a to se také děje: Testů se provede v řádech jednotek tisíc, zato pozitivita pomalu roste ke 40 %, avšak jelikož PES určuje body pouze podle zjednodušených výpočtů, jeho index klesá. Nyní v první den nejvyššího stupně jsme pomocí PSA skočili zpět do druhého nejvyššího. A lidé si to berou osobně. A já už se jím nedivím.

Nevěřím, že tak prudce nastupující další vlna ze dne na den zmizela, stejně jako nechápu, proč ještě nepřišel nějaký významný a sociálně aktivní politik či odborník, který by nahlas řekl, že pandemie neustupuje, pouze že lidé na ni o svátcích zapomínají.

Upřímně se bojím čísel dalšího týdne – myslím si totiž, že se spousta lidí opět navalí na testy a začnou se indikovat. A stejně tak si myslím, že zjednodušený výpočet reprodukčního čísla nám to, díky nízkým počtům provedených testů přes svátky, dost nehezky vrátí.

Hodně zdraví.