Má-li být náš karanténový deník úplný, je nutné dodat, že velkou část našeho žití teď zpestřuje vaření. Během dlouhých chvil se vydáváme do špajzu a šmejdíme, čemu zase dáme nějakou formu. Respektive zkusíme dát…

Já jsem vegetarián a Mikul miluje dobré maso. A jediným kompromisem takovýchto protikladů je…sladké. Většina našich výtvorů jsou tedy sladkosti. Nejsou to však ledajaké sladkosti.

Například nedávno jsem poprvé pekla kremrole. Ano, kremrole! Mikul, můj osobní šlehač, vyšlehal výborný sníh, který mu při testu na hlavu rozhodně nespadl. Kremrole jsme si šetřili na další ráno. Co nám však po ránu nedalo větší facku než zjištění, že všechna náplň je z kremrolí pryč. Mikul mě celou smutnou konejšil pohádkou o skřítkovi, který sosá náplně z kremrolí. My měli to ne/štěstí a navštívil nás. I tak jsme se ale nadlábli tím, co zbylo. A nezastavilo nás to.
Návaznost: Včerejší večer byl boj. Upekli jsme druhou várku kremrolí a rozhodli se, že tentokrát ten sníh zmákneme. No…zahučelo nám do toho (vegani, zakryjte si oči) 11 vajíček a až napotřetí se sníh povedl. Takovou radost, jako vidět kremrole ve stavu rozpadu jen v dutině ústní, jsem dlouho nezažila.

Další naše podivnost byla bublanina. Mikulova mamka nás potěšila výbornou bublaninou, která zmizela, ani člověk neřekl bublina. Nás nenapadlo nic jiného, než si další ranec přidělat. Všechno jsme udělali podle postupu, dokonce jsem nesypala mouky jako zběsilá a držela jsem svoje často mylné kuchařské cítění stranou. Bublanina nebyla špatná. Další den s ní ale dostat po hlavě, týden se neprobudím.

A nakonec tu máme Mikulovu mexickou kaši, která ze mě udělala skoro toreadora. Vtipnější večeři jsme zatím nezažili.
Jednoho večera jsme vařili rýži a Mikul se rozhodl, že to zvládne sám. Trochu jsme se nepochopili a tak byl zpracován nikoli jeden, ale rovnou dva balíky rýže, tedy dvanáct porcí. Těch dvanáct porcí Mikul zalil spoustou vody. A na můj skoro-chytrý popud tam nalil nálev z fazolí. A tak vařila myšička kašičku…pěkně pálivou kašičku.

Nesmím však náš um jen hanit. V kuchyni jsme až na tyto malé výkyvy vážně zdatní. A stále zdatnější. Naše snídaně by nasytily a uspokojily celou královskou rodinu – obden máme moje lívance s borůvkovým přelivem (kekelem), dny mezi tím zase Mikulova vajíčka. A to za doprovodu hald ovoce, zeleniny a pečiva; čaje, kávy, džusu. Snídaně nás provází až do večeří, na kterých se běžně vyřádíme dosyta. A sem tam taky přes den vykouzlíme česnečku (i s houstičkou!), ovocný šejk nebo třeba…tousty s marmeládou.

Káva je ale ten náš diamant, který neustále leštíme. Proto je naším nejlepším přítelem mlýnek a moka konvička. A na způsob vietnamské kávy taky salko na dně hrníčku.

Abych nezněla jako tetka, která žije jídlem a mezi všemi řádky vidí indiánka, ukončím to stroze. Vaření a pečení je opravdu ten nejlepší způsob, jak si každý může zpestřit karanténu. Tak vař a jez a vař a cvič a jez. A projdeš si tím, ani neřekneš bublina!