-
Carpe diem.
„Stejně nás to dostihne. Musíme se v tom jen uklidnit. Carpe diem,“ končí hodinu profesorka češtiny a mně znovu dává facku celá nynější situace.
-
AKTUALITA: My už tam asi nepůjdem?
Přestože pan Plaga ve společné vládní tiskové konferenci přímo nezmínil, že výuka nebude probíhat na středních školách do samotného konce tohoto školního roku, je to už všude na internetu jasné. Opravdu se tam my, nematuranti, tento rok už nepodíváme.
-
Tohle je vážná situace („a já budu ten, koho pak zvolíte“) (pandemic edition)
Nejdříve jsme každé slovo našich politiků doslova hltali a téměř vše, co nám řekli, jsme brali vážně. Aby taky ne, v tu chvíli mi přišlo, že mi jde o krk. Právě díky nim se ale stres uklidnil a člověk najednou kouká na situaci z větší výšky. A čím dál častěji si říká „Oni snad tak…
-
Karanténa se (na chvíli) bortí!
Nechápu. Na chalupu jsme odjeli proto, abychom se naprosto izolovali od ostatních, aby se nám nic nestalo a abychom měli klid a pohodu. Proč pak ale sedím doma v Praze, mám okolo krku studený obklad a teplotu?
-
Pejsek, kočička a karanténa
Má-li být náš karanténový deník úplný, je nutné dodat, že velkou část našeho žití teď zpestřuje vaření. Během dlouhých chvil se vydáváme do špajzu a šmejdíme, čemu zase dáme nějakou formu. Respektive zkusíme dát…