Učeš si vlasy, vyčisti zuby, posvěť toaletu. Pak se zachumlej do peřin, uklidni dech a otevři tenhle článek.

Se zbytkem čaje u postele a závěsy napůl zataženými lezu pod peřinu a čechrám si polštář. Mobil pokládám vedle ucha a přijímám hovor…

„Bylo nebylo,…“ ozve se z druhé strany a já už při prvních slovech začínám klimbat. Vyslechnu si pohádku o nenažrané holčičce, které bylo všechno, ale opravdu všechno jedno. Přestávám vnímat ve chvíli, kdy holčička „vyndá štangli štrúdlu a zapijí ho dvoulitrovkou Coly“. Usínám ve smíchu.

Spalo se mi jako dlouho ne. Usnula jsem s úsměvem na tváři a stejně tak jsem se i probudila. Pohádky na dobrou noc jsou tradicí, která by neměla mizet, i když se pomalu přesouvá „na drát“. A tak ji přináším i sem.

Pohádka, kterou jsem si včera před spaním vyslechla, mě motivovala napsat vlastní a z té posléze udělat audionahrávku. Jestli tě zajímá, jak vypadá Velký třesk a co myslím intergalaktickým buřtíkem, načechrej si polštář a zavři oči, nebo třeba jen nasaď sluchátka a chvíli zastav okolní svět. A poslouchej. Jdem na chvíli vypnout.