Sice jsou už Benátky za námi, ale to nejlepší z Itálie je teprve před námi. Čeká nás vrchol naší toskánské dovolené, plný koupání, hezkých měst a jízd na skůtru. Ubytování domluvené, Vespa objednaná, můžeme jet!

Oba dva jsme v Lucce, Pise a Florencii byli. Přesto víme, že se tam chceme podívat znovu a celé si to ještě jednou prohlédnout. Jelikož je toho k vidění spoustu, bylo potřeba to správně naplánovat, takže postupně po dnech: Cinque Terre, Pisa + Florencie, Livorno, Vinci a Lucca (a všude mezitím divoká pláž Viareggio). A všude hezky dojet paprskovitě z Luccy, kde jsme bydleli u místní mladé slečny z Luccy přímo ve starém městě.

Cinque Terre

Tentokrát jsme to nepodcenili, teda zejména já oproti minule, kdy jsem toho viděl málo. Vstávali jsme brzo, abychom byli v La Spezii, odkud jezdí vlaky do všech pěti vesniček (Cinque Terre Express), dříve než většina ostatních turistů. Rovnou jsme věděli, že jsou místa, které vidět nechceme – Monterosso al Mare a Manarola. V Monterossu jsem byl já a v Manarole Bětka a oba jsme tam potkali jen spoustu asijských turistů a málo zábavy. Zato všechny ostatní, Vernazza, Corniglia a Riomaggiore stály opravdu za to. Menší městečka, hezčí uličky a krásnější výhledy. Jen to koupání nám nevyšlo, jelikož se celé pobřeží zavřelo kvůli (příliš) velikým vlnám.

Mě nejvíce samozřejmě zajímala železnice. Postavená (protunelovaná) už na konci 19. století propojuje všech 5 vesnic a to zejména tunelem. To tak moc, že vlak vyjede na světlo téměř výhradně v jednotlivých zastávkách, které i tak mají velkou část svého nástupiště schovanou do tunelu.

Náš tip na výlet do Cinque Terre? Kupte si celodenní jízdenku na Cinque Terre Express! Svoboda pohybu mezi vesnicemi byla k nezaplacení.

Florencie

Na Florencii jsme měli hodně spadeno a to z více důvodů. Zaprvé tam máme oblíbenou kavárnu, která pro nás s Bětkou slouží jako místní předávací pošta – nechali jsme si tam navzájem dopisy u majitelky, když jsme tam byli nezávisle na sobě, za druhé je tam nádherná architektura a zatřetí je to místo, které si člověk prostě chce projít.

Abychom to ale všechno hezky zvládli, půjčili jsme si ten den ráno Vespu! Nejdřív jsem se bál aby nás 125ccm uvezlo, ale nakonec se ukázalo, že Vespa Primavera 125 je pro dva ideální společník! Takže helmy, šátek a jedeme!

Přijet se skůtrem přímo doprostřed města, zaparkovat na prvním volném místě a doslova za 5 min od výstupu být na hlavním náměstí, to je něco, co s autem nezažiju. Tím, že bylo hezky, byla pro nás i cesta cíl. Za krásného počasí se projíždět menšími cestami Toskánska je nádherný zážitek.

Na konci dne jsme si šli vybrat další dopis z naší kavárny, který mi tam Bětka nechala skoro před 10 měsíci. Tam přišlo zklamání – dopis je někde zahrabaný a nemohou ho najít. Schválně jsme tam čekali daleko déle než bylo zdrávo (tedy že začínala být tma a pozdě), přestože jsme věděli, že cesta do Luccy trvá na Vespě další dvě hodiny. A to jsem vlastně ani nevěděl, jak to vůbec v noci svítí! Ve 21h to balíme a jdeme ke skútru. Ve městě je teplíčko, ale jakmile vyjedeme, kolínka nám začínají skučet. Nakonec jsme to nějak dojeli, ale cestou jsem Bětce ohříval nohy přiložením její studené nohy k výfuku a točením motoru do otáček. Bylo to dobrodrůžo.

Livorno

Na skůtru to ale nezvdáváme! Další den jedeme další 2h do další destinace. Kousek jižně pod Livornem jsou hezké skálovité pláže posazené přímo na kraji malinkých útesů. Kousek nad námi je schovaná cesta a vedle cesty vede elektrifikovaná dvoukolejka, po které se prohání italská Pendolina. Zase – autem se musí parkovat podél cesty a je prakticky nemožné tam najít místo. Se skůtrem? To, co člověk ztratí na pohodlí při jízdě na skůtru oproti autu (my jsme byli vyjímka, jelikož jsme si to náramně užili), získá tou možností okamžitě kdekoliv zaparkovat. Celý den tak byla prakticky jen pořádná koupačka a pak cesta domů. Jo a cestou tam jsme to vzali na snídani do menších kopců vedle Luccy, kde si i Bětka zkusila, jaké to je jezdit na skůtru – už mi to pak nechtěla vrátit, jak jí to šlo.

Vinci / Monte Carlo

Jestli něco bylo nejhezčího na koukání, byla to cesta z Luccy do Vinci – rodného města Leonarda Da Vinciho. Projíždět serpentinami mezi italskými vinicemi na italském skůtru za italského počasí je něco nezapomenutelného. Ten den bylo nádherně. Muzeum Leonarda Da Vinciho se zajímalo čistě o všechny jeho vynálezy – Bětka byla trochu zklamaná, já docela překvapen. Městečko to ale bylo roztomilé a krásné.

Cestou domů jsem ještě chtěl vidět město Monte Carlo, které je pojmenováno po našem Karlu IV. a který tento kopec s městem získal jako dar od města Lucca za obranu jejich hradeb. Mají tam hezký výhled, hezké prostředí a na Facebooku inzerují akce, které se ve skutečnosti nedějí.

Jak to bude dál?

Už jsme zjistili, že na kole to dál nedáme. A proto i tohle bude poslední příspěvek o Cyklo ČR – Itálie. Už nás čeká jen Miláno a Verona – v obou městech ale budeme jen pěšky a kola necháme na ubytování. V Miláně později zjistíme, jak velké a charakterní město to je, naopak u Verony zjistíme, jak decentní a hezké město to je.

A o nás jsme zjistili, že na kole v největším vedru z celého roku znova po rovince v Itálii jezdit nechceme – buď si vybereme jinou dobu, nebo se rovnou takovým placatým a nudným úsekům vyhneme.

A další poučení: Už si nebudu brát s sebou stan, vařič, spoustu jídla, spoustu oblečení, serepetičky, blbosti, náhradní boty, krámy, zbytečnosti. Příště jedeme s malou brašnou za zadek. To je všechno. Nic víc člověk nepotřebuje.

Ať žije výletování!