Vstáváme ze stanu a počítáme škody – já jsem poměrně vyspaný, zato Bětka stávala už v 5:30 a od té doby pozoruje slimáky, jak lezou z vnitřní strany našeho tropica (vnější vrstva stanu) a postupně za sebou nechávají sliz a hovínka. Přestože jsme byli vzhůru brzo, odjezd trval dlouho. Koordinace všech pohybů je další věc, kterou člověk musí získat praxí, a proto všechno opakovaně vyndavám a zandavám.

Přestože jsme snídani nepodcenili, ráno je morálka na nule. Venku je chladno a mlha, my musíme šlapat, avšak v hlavě teprve přepínáme mód, abychom chápali, že takhle budeme jezdit každý den – doteď jsme jezdili na jednodenní vyjížďky. Jak se říká; „Co jediné vytáhne tě ze dna, je Rádio 1!“, nám hodně pomohlo, jelikož hudba byla tahoun celého dopoledne. Po přechodu Německo-Rakouské řeky Inn jsme chytli tempo a letěli vstříc obědu. Stále více na jih do stále hezčí (a členitější) krajiny. Po dvou pokusech najít obchod s jídlem na oběd (jedna pumpa neexistovala a velký SPAR se rekonstruoval), jsme až na potřetí (a později) nakoupili a udělali pauzu. Opět to ale muselo být s komplikací. Předpověď začala strašit dalším silným deštěm. Proto jsme oběd zkrátili a za rytmu Bonobo jsme našlápli přímo na jih směr Salzburg.

Cestou mělo být velké jezero Obertrumer See, o kterém jsem si nestihl tolik zjistit a bral jsem ho hlavně jako dobrý milník a orientační bod. Už jsem ale nevěděl, že tohle jezero bude mít vlastní písečnou pláž a drahý bufet. Chladíme tak naše motory v čisté vodě, doplňujeme chladící kapaliny a s (na oko) svěžím tělem dojíždíme posledních 25km do Salzburgu.

Víme jen, že má přijít velký kopec, hezký výhled, pak silný sešup a nakonec jen rovinka podél řeky až do centra. Nevěděli jsme ale, že všechno z toho bude tak půvabné. Nejenom, že výhled na Alpy byl opravdu motivující, ale i ten sjezd stál opravdu za to.

V Salzburgu však děláme těžké rozhodnutí – před vstupem do Alp si dáme den pauzu. Sice cítíme, že jsme se na kolo už aklimatizovali, ale stálo to dost energie, kterou budeme v Alpách potřebovat a kterou tam jen tak nedobijeme. Na pokoji budeme jen odpočívat a v duchu doufat, že počasí na další cestovní den bude jiné než říká předpověď, protože s tou aktuální by byla cesta téměř nemožná. Ale to zhodnotíme až další dny.

Cestě zdar!