- Buď přesvdčen, že jím dávno jsi.
- Taguj, co tě napadne.
- Vyraž do Benátek. Tam tě to naučí.
Každý rok se v Benátkách sjede 27 filmových nadšenců z 27 evropských zemí, aby vybrali vítězný snímek soutěže Giornate degli Autori. I letos mělo 27 jedinců to štěstí, že jejich soutěžní dokumenty byly vybrány zastupujícím kinem (pro Česko kinem Scala) a poslány (spolu s dalšími dvěma kandidáty) do Paříže. V Paříži se dále sešli zástupci z Evropského parlamentu a Europa Cinemas a jedno jméno z postupujících tří zakroužkovali. Letos vybrali mě.
Dát do slov, co jsem v Benátkách zažila, je téměř nemožné. Abyste pochopili, proč teď chodím do kina každý týden a pláču při představě pistáciového croissantu, řekla bych, že to musíte sami zažít. I tak jsou ale skutečnosti, o které se můžu – a chci – v tomto článku podělit. Třeba tě namotivují, abys tam příští rok sám vyrazil!
V Benátkách jsem se neprošla po červeném koberci s Tildou Swinton. (Že jsem na ni narazila v supermarketu je věc jiná.) Stejně tak jsem nepředávala Zlatého lva. A i přes to, že v mobilu stále nemám číslo na Cate Blanchett, jsem si jistá, že mi Benátky nabídly daleko víc.
Hlavním důvodem, proč jsem byla vybrána jako porotce, bylo, abych zhlédla deset filmů z xyzž vybraných a diskutovala o nich. Tedy s mírou…pouze v okruhu sedmadvaceti vybraných. Bavit se o nich s kýmkoli jiným, to nám, přirozeně, zakázali. I přesto jsem se však *confession alert* neudržela a po snímku, který se nakonec stal výherním (hell yes!), jsem si odchytla režiséra a vyprskla na něj své nadšení.
Shoutout skromnému a laskavému Philippu Yuryevovi a jeho výhernímu snímku The Whaler Boy.
Těchto deset snímků jsme rozebírali na čtyřech jury meetings. Naše diskuze vedl umělecký ředitel KVIFF Karel Och a prezidentem porotců byl izraelský režisér Nadav Lapid, známý mj. pro svůj snímek Synonymes, se kterým sklidil první místo na loňském Berlinale. Diskuze probíhaly (skoro) hladce a i když by mohlo být 27+1 názorů často těžké usměrnit, Karlovi se to vedlo na výbornou.
(Na poslední, veřejnou diskuzi, se můžete podívat tady.)
Prošla jsem si taky řadou seminářů a workshopů. Mimo vzdělání ve filmové kritice a skvělých diskuzí se zástupci Evropského parlamentu se mi dostalo i nemálo podrobných instruktáží o tom, jak se státi infuencerem. Ve zkratce: sdílej, taguj, hlídej počty sledujících a snaž se profitovat. Úsměvné.
Čeho jsem si po vyčerpávajících dnech nabitých workshopy, diskuzemi a projekcemi vážila nejvíc, byly večery plné rozjímání nad vínem s ostatními evropskými zástupci. Byla jsem mezi nimi s přehledem nejmladší, ale to vůbec ničemu nevadilo. Rozuměli jsme si, poslouchali jsme se, smáli se spolu a teď s přetrvávajícím nadšením v srdci můžu přiznat, že mi chybí.
Co jsem si z Benátek odnesla?
Pár mušlí, hromadu kontaktů a touhu podporovat evropské filmy, podporovat kulturu.
Film je cennost, která potřebuje stále více podpory.
Tak přestaň číst a mazej do kina!