My stále žijem!

My stále žijem!

Jelikož už máme nějakou tu dobu za sebou, přináším vám další report z našeho chalupářského pobytu na venkově. Za ty (necelé) tři týdny jsme se už dokázali celkem obstojně sžít s prostředím, navyknout na místní pravidla a hlavně, navyknout na toho druhého.

Začínám chápat babičky (a všechny ostatní starší lidi), proč stále mluví o počasí. Vůbec se jim nedivím. Zjišťuji, že od počasí se odvíjí úplně celý den, všechen program, VŠECHNO. Například teď jsem našel velkou oblibu ve střihání stromů, hezky s citem, opatrně. Když ale najednou vidím, že v noci bude mrznout a ty poupátka mi tam mohou umrznout, vůbec nejsem v klidu a celý den stromy neklidně pozoruji z okna. Ostatně, práce na zahradě se začíná tvářit jako velmi dobrý odpočinek. Jsem jednou nohou v přírodě a jednou nohou doma.

Doma je toho taky hodně na práci. Člověk by mohl uklízet (v mém případě) asi do nekonečna a stejně by nebyl spokojený. Do toho se ještě starat o kamna, občas si udělat nějakou svoji práci do školy, támhle se pousmát na Bětku a to je najednou tma, jedenáct večer a celý den v loji.

Není to však ale vůbec o stresu a neustálém zápřahu. To si jen potřebuji postěžovat, abych následně mohl začít vychvalovat. Třeba se pochválit za to, jak jsem krásně ostříhal stromy na zahradě. Nebo jak jsme s Bětkou našli ještě daleko lepší základ (poleno) pro naše budoucí šachy, o kterých se tu dozvíte. A nebo se jen pochválit za to, jak jsme oba dva nezávisle na sobě zjistili, že základem, a teď myslím opravdovým základem, dobré nálady na celý den je velká snídaně, nejlépe přes celý stůl, s vajíčky, lívanci, borůvkovým kekelem, bublaninou a spoustou dalších věcí. Samotná míra dobré nálady daného jedince se už následně odvíjí jen od toho, kdo zrovna takovou snídani připravuje.

Zejména po předchozí fotce by si člověk mohl říct, že tu celou dobu jen sedíme na zadku, fotkami všem vnucujeme, jak je tu krásně, a ve skutečnosti nic neděláme. Nene! Například Bětka si oblíbila ranní online-jógu s uječenou paní na Instagramu, takže slušnou ranní hodinovou makačku, já se naopak snažím do svého denního režimu zařadit pravidelné běhání společně s následným posilováním, avšak abych pravdu řekl, budu potřebovat taky někoho, kdo na mě bude ječet, protože Bětka cvičí, já moc ne – hodiny však nepromarním, jen je věnuji zdravotním foto-vycházkám do okolí. Například této:

Úměrně s přibývající dobou, kterou zde trávíme, roste i zájem našich rodičů “kdy už to přijedete zpět domů?” a zároveň i náš (ne)zájem takovou otázku zodpovídat. Zatím si držíme (a vylepšujeme) naší politickou formulaci, která je více či méně jasně daná, zavedená a v rámci možností funkční:

O návratu jsme zatím nepřemýšleli, tudíž jsme o něm ani neuvažovali, situaci však stále bystře sledujeme, zpracováváme, vyhodnocujeme a jakmile by měla nastat změna, která by ovlivnila i Váš program, budeme Vás o ní včasně informovat.

Vyřízeno. Nazdar.