Zdravím Vás všechny po dlouhé době! Je to sice už dlouho, co jsme zde vydali nějaký příspěvěk, ale to neznamená, že bychom stále nebyli naživu, ba naopak!

Sedíme nyní s Bětkou ve vlaku EC 458 z Prahy hl. n. ve směru Curych. My sice až do Curychu nepojedeme, přesto ve vlaku (a vedle vlaku na nástupišti při čekání na odjezd) strávíme přes 11h. Jako jindy se ve mně probudil škudla, takže místo lehátka či lůžka jedeme (resp. měli jsme jet) v klasickém kupé. Samo o sobě to nebyl špatný nápad – vozy, co na této trase jezdí (řady Bmz) dovolují rozložit sedačky v kupé směrem do středu, což při rozložení dvou protisedících sedaček dělá, alespoň pro menší Bětku, celkem slušnou postel. Nicméně na nástupišti zjišťujeme, že došlo ke změně řazení na našem voze a místo kupé jede velkoprostorový vůz. Naštěstí nám zůstala (nějaká) místenka, přesto místo jsme dostali vyloženě jedinečné. Nejenom, že se na něm prakticky nedá složit pro spánek, ale ještě je kolem nás spoustu kol, které tu musí být, protože vůz není, oproti tomu plánovanému, vybaven háky na zavěšení kol.

Nicméně delší pauzy na některých nádražích jsou příjemné. V Drážďanech stihnu rychle nakoupit v obchodě a v Lipsku si zase stihnu v tom 90 minutovém pobytu zajít i na večeři. A tomu se říká luxus, ne?

Ne. Od luxusu to má fakt hodně daleko. Cesta začíná být po půlnoční přestávce v Lipsku vážně dlouhá. Spát se ve voze nedá prakticky vůbec a ještě ke všemu člověk nemůže zregulovat světlo ve voze, tím že je to velkoprostor. Bětka zkouší něco málo naspat natažená na našich dvou sedačkách, přesto po dvou hodinách se taky budí s tím, že to dál už nejde.

Naštěstí to najednou začne záhadně utíkat a my vystupujeme brzy v Offenburgu. 11 hodin cesty za námi. Hodina a půl čekání se díky zpoždění vlaku z Prahy zkrátila na hodinu. Bětka kupuje teplý čaj a čerstvě upečený preclík jako start do nového dne a zároveň jako občerstvení do rychlovlaku TGV, který nás zaveze z Offenburgu až do Paříže.

Část cesty, na kterou se nejvíc těším, skoro celou prospím. Naštěstí se ale v půlce na chvíli budím a s údivem sleduji, jak rychle jedeme. Na displeji svítí 320km/h a my míjíme další TGV v opačném směru, které díky našem rychlostem je jenom velkou šmouhou v okně, která okamžitě mizí. Ještě na chvíli zavírám oko, nicméně už vím, že za pár minut budeme již v Paříži.

V Paříži nyní debatujeme o tom, jestli by náhodou nebylo lepší to vzít letadlem. A asi vážně bylo – bylo by to levnější a rychlejší. Ale chtěli jsme si zkusit cestovat i vlakem a shodujeme se, že by stačilo sedět na vybraném kupé a cesta by byla v pohodě. A koneckonců každá zkušenost je dobrá zkušenost.

Tak zatím!