Už snad opravdu MatFyzákem

Už snad opravdu MatFyzákem

Nechtěl jsem toto téma moc řešit, dokud jsem neměl za sebou první zkouškové. Ostatně, jinak bych si ani nemohl být jistý, že tam opravdu patřím, či že na to opravdu mám. Sice si stále nejsem úplně jistý prvním bodem, ale alespoň jsem si ukázal, že projít zkouškovým zvládnu. Ale o tom ta škola není. O čem je doopravdy? To bych Vám chtěl dnes říct.

Obecně

Začneme tím, co mám snad nejméně rád, ale zároveň se tomu nejvíce směju. Matfyzák, aneb jak na nás někteří koukají. „Jsou divní, furt si něco počítají, občas mají zvláštní humor a žijí jenom školou.“ Ve skutečnosti jsou to všechno zajímavé osobnosti, rádi se nad věcmi zamýšlí (což čas od času vyžaduje kontrolní výpočet), pár jedinců má opravdu neznámý a nevšední humor, no a dělají to, co je baví.

Co se týče učení, je to zkrátka jiná liga. A pro mě dvojnásob, protože jsem si za ten semestr uvědomil, jak moc jsem se do té doby na gymnáziu mohl nevěnovat škole, aniž by mě to zásadně ovlivnilo v mém prospěchu. Dokonce tak moc, že občas i lituji, že jsem se škole nevěnoval víc. Ach, takové klišé. Výuka je opravdu zajímavá, ale hlavně k věci. Z každé přednášky jsem odcházel s pocitem, že kdybych si ji zopakoval, stejně bych se nenaučil všechno. Zadruhé jsem poprvé na škole, která se opravdu věnuje jen tomu, co mě zajímá – informatice. A to ještě opravdu tučným a teorie plným pohledem. Není to však jenom o informatice, dokonce je to možná, zejména na začátku studia, více o matematice než informatice. No a o té bych nečekal, že mě bude ve skutečnosti bavit. Matematika je to jiná (v prváku se jede Lineární Algebra I+II, Diskrétní matematika a Matematická Analýza) oproti střední škole. Všechno se bere podrobně a teoreticky, ale v dobrém slova smyslu – píle je vykoupena hlubokým pochopením probírané problematiky.

Líbí se mi, že nikdy žádné téma neodbydeme jen tak hrc-frc. Je proto potřeba dobře přemýšlet nad tím, které předměty chci absolvovat, jelikož když se trefím, dozvím se opravdu hodně, ale naopak když se netrefím a budu chodit na předmět, který mě tolik nezajímá, tak to nejenom bude nuda, ale na zkoušce taky sebevražda.

Programování

Další dobrá stránka výuky je programování. Na informatické sekci je to po matematice další velké těžiště výuky. Líbí se mi, že nás neučí jen čistě psát kód, bouchat moduly a práskat řádky, ale naopak nad každým řádkem přemýšlet a chápat celkové zadání. Není tedy náhodou, že na hodinách místo psaní webových stránek či nějakých pokročilých aplikací implementujeme důležité vyhledávací / seřazovací algoritmy, taháme pěšci, králem, věží či koněm na šachovnici, vytváříme neporazitelný algoritmus na piškvorky či řešíme simulaci nekonečné místnosti s nekonečně mnoho lidmi u automatu na kávu s nekonečně mnoho zrnky kávy.

Tím se dostávám k algoritmizaci, což je samostatný předmět úzce spjatý s programování. Historicky algoritmizace a programování tvořily jen jeden předmět, ale postupem času se ukázalo, že oba předměty jsou natolik významné a těžké, že vyžadují vlastní výuku. Algoritmizace je extrémně zajímavá – dostáváme problém a snažíme se najít asymptoticky nejrychlejší algoritmus, tedy ten, který je nejrychlejší či využívá nejméně prostředků. Často tak prohledáváme seznamy a hledáme nejdelší podposloupnosti se zadanými vlastnostmi, třídíme seznamy či děláme jiné algoritmické kraviny.

Sport

Pozor, i to na MatFyzu existuje. A stejně jako kdokoliv jiný na Karlovce, i matfyzák jezdí na všem místům v Praze vzdálený Hostivař! Se všemi spolužáky jsem se shodl, že sportování je fajn, jen lokace je vážně z ruky. To se časem zlepší společně se širší nabídkou sportů v druhém a všech pozdějších ročnících, ale i přesto je to osina v zadku. Ke všemu je sport na MatFyzu povinný a to konkrétně v dotaci 4 semestrů za studium. Mně osobně to problém vážně nedělá, ale je vidět, že někteří šli na MatFyz mimo jiné proto, aby se takovým aktivitám vyhli, nikoliv je měli povinně. Není to však předmět k odrazení. Spíše jenom zpráva pro potenciální zájemce, aby se stihli připravit. 🙂

Obtížnost

Velká! Cítím ale, že zvládnutelná. Ukazuje se, že ty největší bedny, kterých jsme i na Keplerovi pár měli (a proto vím, že to bedny doopravdy jsou) výuku zvládají velmi dobře. Dokonce tak, že na základní požadavky (úkoly, písemky a zkoušky) se nemusí skoro připravovat. To můj případ není. Já škole času věnuji hodně. Občas si říkám, že možná až trochu příliš, ale myšlenka na hlubokou znalost tématu, lepší porozumění a jistější budoucnost mě přesvědčuje o opaku. Cítím, že spoustu aktivit jsem musel upozadit, abych svoje povinnosti stíhal, a to nejenom ty školní. Všemožné úkoly a texty jsou totiž hrozný žrout času, který bez plánu dokáže zabít spoustu dní. Měl bych se proto pochlubit, že i já, poměrně nahodilý člověk, si vedu kalendář a v něm podrobně zaznamenávám všechny své úkoly. Zvládnout se to tedy rozhodně dá. No a to mě vede k poslednímu tématu:

Změní ta škola člověka?

Změní. Ale nemyslím si, že by to byla výsada MatFyzu. Myslím si, že nějak změní člověka každá VŠ. Je to ale zároveň výběr konkrétní školy, který určí, jakým směrem bude změna člověka ovlivňovat. Těžko se sám přečtu a zhodnotím, kde ovlivňuje mě, ale cítím, že se nad věcmi snažím více přemýšlet, neztrácet čas nad zbytečnostmi a vážit si příležitostí, které se mi nabízejí, ať už s přáteli, v práci či o samotě.

Budoucnost?

Ha, o té bych rád něco věděl. Každopádně si říkám, že moje volba školy mohla být dost ovlivněna i tím, že vlastně vůbec nevím, co chci v životě dělat a tak se snažím si udržet dostatečně obecný přehled i nadále. Teď někdo bude namítat, že jsem si pohled naopak ultra zúžil. Neplatí ale náhodou pravidlo, že matematika je brána do světa věd? Pak jsme došli ke sporu. A důkaz, ten si snad ukážeme později.