Už je to rok, co žije tenhle web.
Už je to rok, co jsme na dva týdny zavření ve svých domovech.
Už je to rok, co jsme se báli několika desítek nakažených.
Už je to rok, co jsme vládní nařízení brali bez pardonu.
Už je to rok, co jsme začali tak rychle dospívat.
Byl to tenhle rok, kdy jsme začali být sami za sebe.
Byl to tenhle rok, kdy jsme spontánně hledali svoje já, jelikož se škola jako kdyby vytratila.
Byl to tenhle rok, kdy jsme zběsile jezdili na běžky a na kolo, abychom si drželi svou kondici a ze všeho se nezbláznili.
Byl to tenhle rok, kdy se blízcí stali bližšími a cizí daleko víc cizími.
Bude to další rok, co budeme vstávat do podobné prázdnoty.
Bude to další rok, co budeme objevovat, že i naprosté prázdno umí být plné stresu a klidu, radosti a smutku, potu a slz, smíchu a pláče.
Bude to další rok, než zjistíme, že jsme už úplně dospělí a samostatní.
Bude to další rok, co zjistíme, že jsme to my, kdo to celé umí změnit.
Už je to rok, co žije tenhle web.