Trojice berlínských hudebníků se jako dar snesla po pěti letech zpět na zem, aby nám připomněla, jak zní surové basové chvění, ostré rytmické rázy a decentní vokálové pohlazení. A byla to jízda!

Už když oznámili, že zahajují tour a staví se i v Praze (9.12.2022 – Fórum Karlín), zalila mě trocha euforie a vlna překvapení. Pro mě elektronická hvězda a svého žánru královská skupina žije! Že nakonec lístky na Prahu pustím a půjdu si je poslechnout s Bětkou do jejich rodného Berlína, to už je taková velká třešeň na dortu, za kterou můžu Bětce mnohokrát děkovat.

Když se postupně začaly vydávat singly nového alba, moje euforie trochu opadla. Ostrý, výrazný a originální říz, který tvořil tu jednoduchou, přesto osobitou charakteristiku předchozích skladeb, jako kdyby se nadále trochu ztrácel v šumivém neurčitu novějších výtvorů. To, co na prvním albu Moderat tak agresivně vráží do obličeje a vytváří jejich originální rukopis, se nyní musí hledat schované za složitějším a obsáhlejším zvukem. Možná, že autoři chtějí myšlenky a pocity posluchače jasněji nasměrovat. Možná jen otevírají nové místnosti, kam chtějí posluchače zavést.

Snad mou doměnku ohledně žánrovosti a významu nových skladeb potvzuje fakt, že opakované přehrání alba MORE D4TA mi přece jen nakonec nějaké dveře otevírá a nacházím v nich cosi nového a zajímavého, zejména když do toho započítám i poslechnutí si alba znovu po koncertě, kde mi už daleko více dává smysl. I tak se ale nezbavuji dojmu, že albu chybí charakter, který v minulých albech utvářely písničky Rusty Nails, Milk nebo Intruder.

Přesto, že nakonec celé album obashuje i ostřejší skladby, které si drží původní pachuť Moderat, bylo zřejmé, že to bude koncert, kde budou mít možnost ukázat, že i tohle album dává v jejich repertoáru smysl. A že si dali záležet.

Zprvu bylo překvapením, které předskokany si Moderat vybrali. První z nich (Sylvera) se snažil relativně jednoduchou a chytlavou melodií a rytmem rozhýbat dav. To se mu nakonec i povedlo, ale všechna energie, kterou jsme od něj získali, zase vyprchala při půlhodinovém čekání, než se na stage objevila druhá předskokanka (Lyra Pramuk), u které bylo těžké chvílemi rozeznat, zdali zaklíná do mikrofonu, ječí, hučí nebo se snaží zpívat, zatímco u toho lítá po pódiu jak kdyby byla v klubu a tančila na nějakou (opravdu) ostrou hudbu s extází v krvi, to vše za přítomnosti hlubokého reverbu, echa, loopu a šumu. Obecně bych o sobě řekl, že jsem otevřen i stylům, které mi nejsou nejsympatičtější a to zejména na koncertu, kde má hudba obecně osobitější styl. Zde jsem přesto musel pozitiva hledat opravdu těžce a nakonec to stejně bylo jen jedno jediné, a to že její vystoupení mělo pouze 40 min a že následovalo dalších 30 minut naprostého prázdna, pravděpodobně abychom zapomněli, co jsme to zrovna slyšeli.

Zatím to zní hrozně, ale to už začíná 21. hodina a Moderat nastupují. A pak to začíná mít grády. Koncert otevírají DOOM HYPE, ale hned dávají pomocí Rusty Nails najevo, že to nejsou jenom novinky, co za večer zahrají. Ba naopak, z celkových 18 skladeb je pouze 6 z nového alba. A je to skvělé. Přijde mi, že skladby hrají s ještě větší energií než na tour v roce 2017. I výběr se někde změnil, někdě zůstal stejný. Stejně tak pořadí skladeb, jak je hrají. Posluchače nenechávají za celých obstojných 110 minut v klidu, přesto mu dají prostor se nadechnout. A že k tomu byl důvod. Soundsystem duní celou arénou v rytmu jak těch nejznámějších hitů, tak i jejich rytmičtějších novinek. Ukazuje se, že jsou mistři svého řemesla a na koncert přinášejí to, co na studiové album nepatří – do nebe mířící eskalace přechodů, lehká synťáková sólíčka i prodloužení těch nejikoničtějších melodií. Dav neošidí ani o napínavý odchod z pódia, který se tváří jako konec, avšak skončí pouze jako pauza uprostřed vystoupení. Přesto finální zavírací skladba Intruder už vypadá, že byla od davu opravdu vytleskána – předcházelo jí spoustu úklonů na kraji pódia, dlouhý potlesk fanoušků, děkování a neposlední odchod z pódia. I tak byla ale i tato skladba doprovázena originální animací v pozadí autorů na velké obrazovce, snad vytažená ze zálohy pro případy, kdy dav ještě nemá dost. Energie z celého koncertu byla natolik silná, že nikdo ještě nechtěl odejít a snad si i přál, aby to nikdy neskončilo.

Z koncertu prezentujícího nové skladby se stalo Moderat – The Best of So Far and Some More. Díky bohu. Jasně dali najevo, že se za svou starší tvorbu nestydí, a hlavně, že jejich čtvrté studiové album není výstřelem do tmy nebo omylem, ale dalším dílkem jejich hudební stavebnice, kterou pro nás postupně vytváří a kterou si při poslechu skládáme.