Už dlouho se snažím napsat článek o tom, jak jsme si s Bětkou pořídili karbonový gravel kola, se kterýma pálíme pláště co to dá. Dříve jsem však stihl napsat o cestě s kolem do Itálie a nyní stihnu dřív napsat i o tom, jak se mi to pěkné kolečko rozbilo. Musím ale popořadě.

Proč si vůbec kupuji karbonové gravel kolo? Zaprvé je rám a vidlice lehčí než ta hliníková, takže i když se celý finální build váhově blíží hliníkové stavbě, je moje karbonová stavba na svém hmotnostním maximu, zatímco hliníková je se stejnou váhou na minimu. Dalším důvodem je vlastnost karbonu. Stále (možná naivně) věřím, že díky své pružnosti dokáže lépe pracovat s nerovnostmi a pasivně tak odpružit některé bouchance – to je taky důvod, proč toužím na svém kole po karbonové sedlovce a řidítkách – ne proto, aby kolo ztratilo pár set gramů váhy, ale proto, že jízda bude daleko příjemnější.

Prásk! A dvakrát.

Vypadá to ale, že můj rám pracoval až příliš. Nedávno jsem našel prasklinu na svém rámu u spojnice mezi trubkami zadní stavby. Nejdříve jsem myslel, že je od kamínku (ve skutečnosti by to musel být asi ŠUTR JAKO VRATA), nakonec se ale ukázalo, že nechat dlouhé šrouby od nosiče zasunuté do rámu není dobrý nápad za situace, kdy je do rámu závit špatně zalaminovaný a šroub tak mlátí zevnitř do jedné z trubek, až do ni udělá pořádnou díru. Smůla, za kterou si můžu sám. Jak rádi říkáme, „Pešek Ládíku!“. Nevadí. Nechal jsem si karbon opravit, což šlo dobře díky faktu, že ohnisko bylo malé. Při předávání opraveného kola jsme ale narazili na prasklinu ještě větší a hlavně důležitější; zezadu na sedlové trubce. Tady končí sranda.

Fotku té velké praskliny nejde moc dobře vyfotit, jelikož je schovaná jen za malými vlásečnicemi na rámu.

Doteď nevím, jak prasklina vznikla ani jak dlouho tam byla. Zpětně jsem ji objevil i na pár starších fotkách, což mi hledání už vůbec neulehčilo. Každopádně jsem kolo označil za nepojízdné a nezbývalo mi než místo cyklistiky začít běhat, jakmile mě chtytla nějaká sportovní horečka. Neváhal jsem ale dlouho a zjistil, že mi ještě několik měsíců běží záruka na celé kolo, které jsem kupoval v jednom nejmenovaném britském eshopu s koly (poradím: jméno začíná na Planet a končí na X). Je to výzva a tak to zkusíme.

Ještě, že mám tu záruku…

Sepisuju všechno co můžu, přidávám fotky a dokonce i přiznávám, že jsem si sám rám poškodil tím pitomým dlouhým šroubem. Když si pak email celý kontroluji a přemýšlím nad tím, tak si říkám, že jsem nahraný. Ať ten email napíšu sebe líp, tak se opírám čistě jen o jejich dobrou vůli. Pokud mi nebudou chtít dát nový rám, nemusí na to prakticky ani odpovídat a já s tím nic neudělám. Přesto si nechávám od Bětky zprávu kontrolovat, abych svoje šance maximalizoval. Vysvětluji, popisuji, oznamuji, prosím a připomínám. Přikládám fotky, čekám a doufám.

Vaši reklamaci musíme odmítnout… Máme pro Vás ale skvělou nabídku!

Nejmenovaný obchod začínající na Planet, končící na X.

Snažím se být v emailu svou pozicí tak jistý a suverénní, že i kdyby na mě měl spadnout baobab, tak to se mnou nehne. Bingo! Relativně rychle odpovídají, že prasklina vypadá dost atypicky, reklamovatelně a že na to ještě koukne servisák Ben a dají hned vědět. Sice chtějí ještě kontaktovat dodavatele (co mně je do toho), ale mám jim předem napsat nový rám, velikost a barvu, který bych místo toho chtěl. „Sakra, to vypadá fakt nadějně!“.

Radost však přišla příliš brzy. Uplynul týden a nikdo se znovu neozval. Zkusím do nich píchnout a okamžitě dostávám ostrou a vyčuranou odpověď: „Je nám líto, ale Vaši reklamaci musíme odmítnout. Od začátku je evidentní, že prasklina nastala špatným používáním rámu už jen proto, že ten rám byl naprosto v pořádku, když vycházel z výroby…. Máme pro Vás ale skvělou nabídku; můžete si u nás koupit nový rám ve vaší barvě a velikosti, co jste chtěl (!!!) za zvýhodněnou cenu!“. V tuhle chvíli jsem si hodně protáhl čelisti jak moc mi spadla brada. Naštěstí si ale celá ta jejich zpráva protiřečila s tou minulou, a tak jsem toho taky využil. Stále s pozicí pevnou jako baobab jsem se začal ptát, proč tak najednou změnili názor, podle čeho rozhodovali, jak mi dokáží, že rám nebyl špatný už z výroby, a ať si nemyslí, že bych jim psal o nový rám, kdybych si ho sám zničil.

Bětka mi sice musela udělat poměrně razantní korekturu textu, jelikož to byl údajně na britský styl až příliš agresivní email (asi jsem nepoužíval dostatečně často důležitá britská slova lovely a lovely), avšak zadařilo se! Z ničeho nic se v konverzaci objevil manager z nejmenované firmy začínající na Planet a končící na X, který vše označil za velký omyl a oznámil, že okamžitě posílají nový rám v barvě, co jsem požadoval. A to všechno s DutyFree DHL servisem, takže opravdu nic nezaplatím. Zdá se mi to?

Nezdá. Za pár dní došel nový rám se vším všudy. Čekám na kamaráda, co pracuje v servise, až bude mít týden sám směnu, abych se nahrnul k němu a v dílenském prostředí ten starý rám rozložil a všechny díly přehodil na nový. To vše se povede, za jeden den máme hotovo. Jdeme jezdit.

Nebuďte jak Mikul…

Tady můj příběh o jedné reklamaci končí. Je to sice příběh se šťastným koncem, avšak i přesto z něho trochu mrazí. Naučil mě, že příště si koupím kolo od nějakého českého dealera, ať mám větší jistotu, že práva, která mi vznikají mou pozicí nakupujícího, nebudou jen iluzí, o kterou se naivně opírám, ale naopak budou pilíři, pomocí kterých bych celou podobnou situaci podpíral. Štěstí jako jsem měl tentokrát, mít znovu už nemusím.

Hodí se ještě říct, že na nový rám jsem dostal znovu dvouletou záruku. Nevím, jestli to je nějaký jejich trapný vtip nebo pobídnutí, že tu naivní možnost něco vracet mám znovu, ale vím, že už to raději nikdy nechci pokoušet.