Ne, školu jsem neopustil, informatiku furt studuji a určitě jsem se nezbláznil. Jen jsem té své nevyvážené dušičce, co stále ještě neví, co (všechno) chce vlastně v životě dělat, dal další dílek do jedné velké celoživotní stavebnice.
Začalo to všechno jednou skvělou pobídkou od mého nadřízeného ve firmě, kde pracuji jako brigádník. Přestože mě někteří podezřívají z toho, že to byl můj záměr už od začátku se dostat skrz tuto brigádu až na mašinu, tak ve skutečnosti to byla asi jen dobrá vůle a shoda skvělých náhod. Nicméně přesně před rokem se objevila myšlenka, že bych se mohl stát strojvedoucím a že mě v tom firma podpoří. Prakticky se mi tak otevřela ta nejkratší možná cesta ke splnění mého životního snu.
Dlouho to jen tak klidně pobublávalo pod pokličkou a skoro nic se nedělo, ale najednou byl konec léta (rozuměj toho českého vysokoškolského, tedy byl podzim a začínal říjen) a já na místo poslouchání spousty přednášek matematiky a programování seděl v přednáškové místnosti v České Třebové a začínal mi základní kurz všeobecných znalostí na získání licence strojvedoucího.
Taková licence je esencí každého strojvedoucího v celé Evropě. Nejenom, že je v celé Evropě platná, ale nikde si bez ní v Evropě ani pořádně nezajezdíte. Přestože se o ní říká, že to je taková drážní formalita, u které se naučíte hrozně moc věcí, které pak zase zapomenete, a na kterou navazují další zkoušky daleko důležitější, tak vyžaduje celkem intenzivní přípravu a upřímně, formalitní zkoušky si představuji úplně jinak. Stejně tak mi jako člověku, který má velmi vřelý a kladný vztah k učení, nepřijde, že to jsou všechno věci, které jsem se naučil, abych je zase zapomněl. No a v neposlední řadě je nepopíratelné, že to je každého strojvedoucícho první velký krok k tomu, aby se jedním takovým strojvedoucím mohl stát.
U mě (a stejně tak i u ostatních žadatelů o složení všeobecné odborné zkoušky) příprava znamenala hlavně povinný třítýdenní prezenční kurz v České Třebové ve školícím centru, kde nás se všemi základy, které strojvedoucí potřebuje znát, seznámili. Záměrně říkám seznámili, protože opravdová hloubková znalost všech důležitých principů, předpisů a postupů se ověřuje až u zvláštní odborné způsobilosti, která přichází později. I tak mi ale bylo velkou pomocí, že jsem přece jen kolejnicí taky praštěný a spoustu výrazů a věcí mi není cizích, protože toho nebylo vůbec málo.
Celé ty tři týdny byly korunované taky tím, že jsem musel dojíždět v půlce týdne do Prahy na kroužek a každý večer (a část noci) dohánět všechno, co se udělalo v ten den ve škole. Toho jsem se nepřevkapivě bál snad nejvíce, ale zpětně si myslím, že se to zvládlo dobře, i když opravdu to zjistím až ve chvíli, co budu mít hotové všechny zkoušky tohoto zimního semestru.
Po kurzu jsem měl asi tak měsíční pauzu na to dát všechny otázky a odpovědi dohromady, což ve skutečnosti bylo jen dohánění všeho, co jsem nestihl ve škole, po které následoval den D – zkouška na drážním úřadě na Hlavním nádraží. Tam se ostatně divili jako všude jinde při kurzu, když jsem řekl, kde a co studuji. Překvapivě netriviálně často totiž první reakce byla:
„A to není škoda?“
„Škoda co?“
„No škoda dělat strojvedoucího…“
U čehož nyní zpětně soudím, že jsem je musel svou odpovědí „No škoda to není rozhodně!“ jen mile potěšit. Nicméně na drážním úřadě jsem zvládl jak písemný test, tak ústní zkoušku, čili jsem oficiálně zahájil cestu za tím stát se strojvedoucím.
Nebudu lhát, že to není dobrý pocit. Zvykl jsem si totiž už, že se toho s mojí školou nedá moc skloubit, jelikož Vám moc volného času nenechá. Ale o to víc si takových úspěchů ve výsledku vážím. Zejména mě těší, že se mi povedlo se zase o nemalý krok přiblížit i jinému světu, než jen tomu, který se mi otevírá jako studentovi matfyzu.
A jak to bude dál? Uvidíte mě teď za mašinou? Nene, od ježdění je ještě daleko a nejenom proto, že se teď zase musím věnovat škole. Čekají mě ještě dva kurzy, delší a kratší, po kterých se to zakončuje zkouškou zvláštní odborné způsobilosti, a u těch je zatím ještě ve hvězdách, kdy a jak je budu dělat. Platí ale, že se na ně už nemůžu dočkat a doufám, že to zase takhle hezky všechno dopadne.
Úspěchu zdar!
PS: Pokud tě zajímá, jak taková zkouška vypadá, tak tady https://strojvedouci.etesty.cz/ je krásná stránka obsahující všechny aktuální testové otázky. A na ústním se tě můžou zeptat na úplně cokoliv ze základů, které tě učí na kurzu. Třeba mě se ptali na:
- Infrastrukturu a různé dopravní situace v nich,
- hydrodynamický měnič a spojku, k čemu se to používá
- spalovací motory a pricip fungování,
- elektrický stejnosměrný motor a princip fungování,
- střídavý asynchronní motor a princip fungování,
- brzdové schéma a popis jeho fungování.