Dovolím si tvrdit, že Krumlov znám opravdu dobře, hlavně díky tomu, že jedna strana prarodičů bydlí v Budějovicích, kam se přestěhovali právě z Krumlova, avšak i díky tomu, že do města často zajíždím, abych se pokochal typickým staročeským městem, stejně jako abych porovnal, jak vypadá aktuální turistická situace.

Je úplně jasné, co teď přijde za větu – turistů je málo. To je pravda, teda poloviční, ale přesto pozitivní. Jsou tam jenom samí Češi. A to je fajn, protože všichni tam přišli jako já; na oběd, podívat se na medvědy, projít si město a zase frčet, tedy zejména vynechat obchody s drahými kabelkami a lacinými matrjoškami. A to musí zahřát každého místňáka.

Krumlov doslova srší svojí atmosférou. Už je sice potřeba sejít z hlavní cesty a projít se pár malými uličkami, které si svoje genius-loci udržují, ale člověk to přeci jen najde. Ostatně celý Krumlov se teď stal takovou decentní hrou na schovávanou. Všechno, co bylo tehdy zavěšeno ledabyle na stěnách místních lokálů a bylo naprostým standardem, se teď bedlivě střeží uvnitř pár zbylých restaurací jako klenot dokazující nestárnoucí krásu.

Jdeme nejdřív na oběd a až poté na espresso. Chceme najít nějakou obyčejnou hospodu a musíme proto trochu hledat – pod náměstím najdeme. Přestože můžu znít jako velmi těžký turista, „nehledám libový stejk, ale levné polendí menu„. Nacházím. Ostatně, zas tak úplně naslepo jsem nešel. Musel jsem jen doufat, že i tato hospoda se neschovala za hábit drahé luxusní restaurace.

Po obědě jdeme do předem vybrané a ozkoušené kavárny, přímo pod velkým Lazebnickým mostem, hned vedle Vltavy, kde proudily davy vodáků. Káva tam je stále vážně dobrá, jen personál působí sešle. Přemýšlel jsem nad tím při kávě malou chvíli a vlastně se jim vůbec nedivím. Daleko raději bych obsluhoval bohatou asijskou rodinu, která si nechá udělat radost pokrmem a ještě ke všemu přihodí tučné dýško, než obsluhovat oplácané místní české turisty, kteří si stěžují, „že teda za kus bábovky a nějaký blbý malinovky s ledem 150,- NEDAJÍ!“ Znamená to ale, že vlastně podporuji celou tu Krumlovskou turistickou proměnu? Doufám že ne, jelikož hledám v Krumlově úplně jiné krásy:

Teď uprostřed července je vody v Krumlově, konečně, opět hodně, takže člověk se jen prochází městem, poslouchá, jak šumí jez, a stále nasává. Po chvilce zjistí, že za nechutnými reklamami se skrývá opravdu hezké kouzlo. Totiž, když si člověk odcloní to turistické zabarvení, je spoustu budov, tehdy čistě praktických – od mlýna přes pekárnu až po kovárnu, využito nádherně. Majitelé restaurací, zejména díky svému zisku, sebejistě vkládají peníze do budov, aby mohli i nadále reprezentovat svůj podnik a sekundárně pak i celý Krumlov. Zjišťuji tak, že často nadávám na systém, který udržuje město takto, na omak, krásné.

Jednou jsem jel do Krumlova s dědou čistě za účelem sledovat cizí turisty v cizím prostředí jak demolují místního ducha. Začali jsme brzo ráno, kdy jsme si dali téměř sami ve městě kávu a prošli si všechny uličky, a končili jsme cestu v opravdu masových davech, které dokázali ty nejužší uličky naší cesty bezvýchodně ucpat. To jsem odjížděl z Krumlova se strnulým výrazem a jen jsem si říkal, že tihle turisti to město prostě zničí. Tentokrát jsem z města odjížděl a, možná proto, že jsem to „nejhorší“ už viděl, odcházel s daleko klidnější hlavou a myslel si naprostý opak. To právě díky těmto agresivním turistům ten starý Krumlov zůstane, přestože až budu velký, nebudu si moct pomalu dovolit oběd na náměstí, aniž bych nezaprodal svoje vlastní boty, stát ve své podobě, jak ho známe teď, snad už napořád. A na účet všech těch malých provozovatelů, co si šli hrozně vydělat.