Tohle je vážná situace (“a já budu ten, koho pak zvolíte”) (pandemic edition)

Nejdříve jsme každé slovo našich politiků doslova hltali a téměř vše, co nám řekli, jsme brali vážně. Aby taky ne, v tu chvíli mi přišlo, že mi jde o krk. Právě díky nim se ale stres uklidnil a člověk najednou kouká na situaci z větší výšky. A čím dál častěji si říká “Oni snad tak dlouho zasedají v jejich krizovém štábu, že jim z toho šplouchá na maják.”

Nechci zde úplně kritizovat jednotlivé kroky, které naši politici provedli, přestože i mně (lajkovi) se nabízí spoustu možností, ale chci jen poukázat na jejich aktuální chování a postoje.

Je jasné, že na začátku této krize byl velký zmatek a obří množství neznámého. Je však ale také jasné, že na takovou situaci nebyl nikdo připraven a chyby například v zásobování se prostě stanou. Zároveň by alespoň mě bylo jasné, že člověk bude muset říkat i ty špatné věci – jako například “ne, nemáme dostatek respirátorů” nebo “ne, zásilka jednorázových roušek nedorazí” a do třetice “ne, všichni zdravotníci nedisponují adekvátními ochrannými prostředky”, přestože by takovým výrokem poslali proti sobě některé občany, zejména ty politikou nezaujaté, kteří celé řešení chápou asi jako “Andrej řekl, Andrej nařídil, Andrej zařídil, Andrej posral”.

Je teď otázkou, zdali naše společnost je plná těchto nezaujatých, nebo si to jen vysocí státní úředníci myslí, každopádně všichni se toho bojí, a proto se uchylují k tomu radši s informacemi lehce kroutit a snažit se je zkrášlovat. Takže nakonec se jen dozvíme, že pokud máme nedostatek ochranných prostředků, což nemůže být možné, máme zavolat přímo premiérovi a ten nám je doveze osobně. SUPER!

Můžeme ještě připustit, že lhaní o blízké budoucnosti (přibližně do následujících 24h) je nevhodné, ale pochopitelné. U nás si ale nelámou hlavu s tím si svoje vlastní výroky postupně vyvracet, měnit a upravovat, zrovna podle aktuální situace. To se zejména teď zhoršuje, protože lidé už nejsou tolik napjatí, jestli nám opravdu omezí pohyb na veřejnosti, a tedy už nepřehlížejí spoustu ostatních slov politiků, ale sedí doma a sledují situaci celkově. A najednou to začíná být guláš.

Zároveň s tím se začínají politici zpět obracet sami k sobě. Ano, říkají, že krizi můžeme přejít jedině společně, jedině, když budeme myslet v rámci celku a nikoliv jako jedinec, a že to teď bude pro všechny těžké. Každopádně i přesto se začínají čím dál více schylovat ke slovním spojením typu “já jsem vymyslel, já jsem zavedl, já jsem udělal”. Je to jen slovíčkaření, přiznávám, ale to jen díky tomu, že věci, které vymýšlejí / zavádějí / dělají, ještě mají nějaký smysl. Ale stejně. Není to vaše kampaň! Mně jde vážně jen o to vědět, jaký obchod bude otevřený a kde mám nosit roušku (jestli ne všude). A je mi už docela fuk, jestli to vymyslel Andrej nebo Prymula.

Jen si musíme dát pozor, abychom neskončili jako Maďarsko. Tam se taky chlubí, kdo jakou změnu zákona vymyslel, avšak celou situaci dostali nekontrolovatelně mimo hranice všeho počestného a celý lid se teď jen ptá, kdo jim to právo dal. Oni sami. V zájmu jejich lidu. Jen na něj trochu zapomínají.

Nesmím ale moc plašit. Alespoň do teď na nás pan premiér opravdu myslí, nebo se alespoň snaží tak působit. Sice se náš nouzový stav prodlužuje, ale zatím společně dělají věci, které jsou nám více či méně prospěšné a mají stále za cíl ulehčit aktuální krizi. Začíná teď ale nová část této krize. Nebude už vyžadovat tak bleskové kroky, ba naopak bude potřebovat dlouhodobé promyšlené. A tady se ukáže, jak to doopravdy umíme, protože efekt dalších rozhodnutí uvidíme až daleko později. Třeba i další rok.

Tak snad nás nezklamou. A jestli jo, tak ať nám to alespoň řeknou.