Google Classroom a profesoři (pandemic edition)

Přestože jsem se už o této platformě ve svém příspěvku zmínil, chci se mu věnovat ještě jednou a trochu z jiného pohledu. Jak vlastně teď fungují profesoři, když nemají hodiny?

Ono, jedna věc je mluvit o tom, jak teď studenti budou pracovat pilně z domova a plnit své úkoly z pohodlí domova, jak profesoři všechno včas opraví a připraví další materiál, a druhá věc je, jak to bude reálně fungovat. V tomto případě je totiž představa a realita odlišná. Asi nejvíce ohrožená je pak v této situaci autorita profesora. Přemýšlel jsem o tom, když jsem odevzdával o 9h později domácí úkol, jelikož jsem večer usnul a poslal to až hnedka ráno.

Všichni víme, že co profesor, to jiná autorita. Někteří mají respekt tak velký, že se bojíme hnout a u některých si naopak v hodině kreslíme, pracujeme na jiných projektech, odevzdáváme práce pozdě a profesor s tím nemá problém a pokračuje dál. V normálních hodinách je tedy autorita (případně i RESPEKT) budována hlavně jeho chováním, známkováním a přístupem k samotné hodině.

Jak je však autorita pěstována v těchto podmínkách? Podle mého názoru si jsou poprvé v historii všichni profesoři (v rámci jedné školy) rovni. Téměř všechny osobnostní rysy, které jsme při hodinách vnímali, jsou pryč a jediné, co teď vnímáme, jsou zadané práce v našem školním kalendáři. Co teď dělá profesorům jejich jméno, je kvantita zadané práce a časová náročnost. Celkově se (mi) taky změnilo vnímání “školy”. Dokud jsem ji navštěvoval každý den, chápal jsem předměty jako nějaký celkový soubor, tedy že pondělí = pár hodin tohohle, pár hodin tamtoho atd… Chci tím říct, že když jsem psal 1. hodinu těžký test, tu další jsem byl převážně neaktivní a spíš jsem jenom čerpal zpět energii. Teď je však potřeba, pokud jde člověk pracovat, plnit úkoly na 100%, protože profesor vám to před tabulí neodříká a i když prefektně vypracujete úkol z matemitky, váš angličtinář se na to neptá.

To mě vede k dalšímu bodu, který je celkem zásadní. Přestože to žádný z profesorů nechce slyšet, jsem si jist, že každý student má předmět(y), který už dávno vzdal. Látku buď nevstřebává nebo ho vůbec nezajímá a jen se před testem dobře naučí a pak výborně zapomene, přičemž při hodinách si dělá úplně cizí práci. Teď? Neexistuje. A vlastně je to hrozně dobře. Z každého předmětu teď dostávám úkoly – přesně jako kdybych byl na samotné hodině, a i kdybych nechtěl, práci musím udělat. Stejně jako s každým dalším předmětem. Takže to nejsou jenom profesoři, kteří si teď jsou rovni, jsou to i jejich předměty, které mají v hledáčku “classroomu” naprosto stejnou váhu. A já už v tom začínám vidět velkou výhodu, protože i přesto, že např. fyziku se nenaučím lépe sám než s profesorem před tabulí, tak celkově se toho naučím víc, než kdybych ve škole seděl a poslouchal, protože teď už nemůžu nic vynechat. Ale aspoň jako třešnička na dortu si u toho mohu poslouchat svojí hudbu ve sluchátkách. A to se vyplatí.

Na závěr bych chtěl dodat doporučení všem profesorům, kteří aktuálně bojují s touto situací.

Prosím, nesnažte se přesně kopírovat klasickou vyučovací hodinu, jakou máme v rozvrhu ve škole. Zkuste raději využít této ojedinělé situace k vyzkoušení nových / jiných / zajímavějších metod, které si jindy nemůžete dovolit. Bude to zábavnější. Pro nás i pro vás.

Těm internetům zdar!