*bum* *prásk* *poink*

Jsou dny, kdy se probudíš a s chutí skáčeš rovnou na nohy. A jsou dny, kdy se to jednoduše mele.

Čas od času se dostaví den blbec. Začně to nevinně – člověk škobrtne o chodník a tam se to mnohdy taky zastaví…občas se tím ale spustí lavina nezmaru. Já ti ukážu, jak vypadá můj den blbec. Třeba si na to při svém dalším vzpomeneš a bude ti líp.

Můj den začal odjezdem do Prahy. Pršelo a já nestíhala vlak, i tak jsem se však doškrábala do prázdného kupé a dojela na Podbabu. Navštívila jsem poloprázdnou školu a zašla si na oběd. A tam to začalo.

V mojí oblíbené nejmenované restauraci jsem si objednala ravioli. Přišly mi skoro zmražené, dostala jsem tedy nové a uklidnila se. *škobrtnutí o chodník alert*

Uvědomila jsem si, že spěchám k doktorovi, kvůli kterému jsem do Prahy přijela. Běžela jsem tedy na tramvaj, abych zjistila, že ji vyblokovalo auto. *druhé vrávoravější škobrtnutí o chodník*

Přecházela jsem mezi řadou vyblokovaných tramvají a dostala pěstí od neznámé agresivní paní. *hádáš správně, ležíme na chodníku*

Dojela jsem k doktorovi, abych zjistila, že jediné snímky z rentgenu, které jsme k sezení potřebovali, nedostal a já můžu jet domů. *ležíme na chodníku a sere na nás pták*

Celá zmoklá a vyřízená jsem se dobelhala ke kávovému opojení, které skončilo na čistě bílém triku. A skoro jsem ho zajedla burkem, který se ale zrovna doprodal. *sere na nás pták a čůrá na nás čivava*

Chystala jsem se ve stavu nepochopitelného zoufalství do kina. Rychle jsem popadla trench coat, vzala za kliku od domovních dveří a ta mi zůstala v ruce. *čůrá na nás čivava a její páníček si nám odplivnul do obličeje*

Přišla jsem domů, dala si sprchu, uklidnila jsem se tím, že den už končí. ‘Už jen zhasnu, zavřu dveře a…AUUU.’ Zjevně jsem dveře zavřela i se svým ukazováčkem. *páníček si odplivnul a nám dochází, že je teprve pondělí*

Naštěstí už je další den, z toho včerejšího zbyla kupa zmatku a nepochopeného neštěstí. Poučení, které pro mě z pondělka vyšlo, je, že až znovu dostanu zmrzlé ravioli, mám se slušně omluvit a jít si domů lehnout. A radši se přivázat k posteli. A tu postel přivázat taky.

Dneska ráno vyskočím rovnou na nohy i kdyby mi třeba sněžilo ze stropu. A jestli toho sněhu bude halda…

Jak že to vzniká lavina?